Září 2014

Obrázek k vytisknutí

9. září 2014 v 20:55 | Radča

Nadpřirozená láska 4

9. září 2014 v 20:42 | Radča
Protože mi přišlo asi tak 5 vzkazů,at už konečně přidám další kapitolu,tady je :)
4

Zhluboka dýchám. Je za pět minut tři hodiny odpoledne. Kiki se schovává za strom. Ticho. Jsem nervozní čím dál víc. Najednou slyším kroky. Je to muž. Svalnatý,úplná gorila. Sakra,mami,pomoc! Pomyslím si. Muž ke mně přijde blíže a prohlíží si mne dlouhým pohledem.Ahoj,já jsem Robert,ty jsi Michal? Ano,odpovím statečně. Dobrá,muž se zasměje. Dlouze se rozhlíží a šahá do kapsy. Kiki,kde vězíš?! Muž najednou vytahuje nůž s ďábelským smíchem. ÁÁÁÁÁÁÁÁÁ! Řvu jak pavián. Vše mi najedno mizí před očima,padám k zemi. Jedniné co si pamatuji je,že Kiki vyšla z poza stromu a vrhla se na Roberta… Michale,Míšo! Co? Kde jsem? Ležím na zemi,ruku mám zakrvácenou. On tě bodl do ruky!! Brečí Kiki. Neboj,ale já tě tu nenechám! Kiki mi pomůže vstát,volala jsem sanitku. Blázníš? Je se mnou konec. Rodiče to nesmí vědět! Tak jim řekneš žes spadnul,reaguje zděšená Kiki. Jo, v oblečení,paruce,namalovaném,jo na to mi tak skočí! To ti to nedošlo? Řvu na Kiki. Kiki se rozbrečí ještě víc a najednou… Kde jsi? Ona zmizela! Sakra,já ji mám rád! Slyším houkat sanitku,servu ze sebe paruku a s bolestivou rukou přes sebe přehodím moje tričko,at ví že jsem kluk. Rukou si setřu šminky. Tak copak se to tu stalo? Ptá se lékař. Já,já zakoktám se. Spadl. Lékaři mě ošetří,naloží a jede se do nemocnice. Michale! Řve máma přes celou nemocnici,ach jo,jsem fakt vůl!