Nadpřirozená láska 5

1. prosince 2014 v 11:44 | Radča
5

Není to nic vážného,prohlašuje lékař a opouštíme nemocnici. Cos tam dělal?! Mlčím a koukám do země. Super,zraněná ruka,Kiki je pryč. Proč? Proč jsem na ni musel tolik řvát?! Celou noc nespím,musím pořád myslet jen a jen na Kiki. Musím se jí omluvit.Je sice pár minut po půlnoci,ale přesto přes sebe přehodím bundu a jdu do lesa. Je ticho,na louce pobíhají za svitu měsíce pobíhají srnky. Kiki? Šeptám,Kiki,jsi tu? Nic,ach Kiki……..Najednou nevím co to do mne vjelo,ale já se rozbrečel. Brečím jako malý kluk,co mu na pouti uletěl balonek. Kiki,já tě opravdu miluju! Ani nevíš jak moc,zašeptám. Však já tebe taky. Kiki? Rozhlédnu se kolem a najednou stojí přede mnou. Koukáme na sebe a ona mě najenou dlouze políbí. Byl to nejhezčí polibek jaký jsem kdy zažil. A já jí to musel oplatit. A znovu,a znovu…. Bylo to něco krásného. Něco úžasného. Bylo to jako jarní vánek,když jdete kolem rybníka a on vás ofoukává kolem obličeje. Bylo to něco nezapomenutelného. Podívám se po Kiki. Kiki? Ptám se,protože ji nikde nevidím. Najednou uslyším pláč. Jdu po zvuku. Kiki?! Vykřiknu téměř. Stojí na louce a brečí. Tváře se jí koulejí po tvářích. Kiki,copak ti je? Šeptám a utírám jí slzy. Michale,šeptá roztřeseným hlasem Kiki. Míšo,já zmizím……
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama